Příslib úsvitu

Málokdy najde autor odvahu obnažit před čtenářem sebe sama v té nejzranitelnější podobě, jako to dokázal R. Gary v životopisném románu Příslib úsvitu. Prožil v dětství tolik ponižujících a trapných okamžiků, byl tolikrát terčem posměchu spolužáků a sousedů a matka ho tolikrát vmanévrovala do svízelných a směšných situací, že už tehdy se přestal zesměšnění bát.
Autorova matka byla podnikavá, výstřední a egocentrická žena. Opuštěna milencem krátce po narození syna odchází tato nepříliš úspěšná herečka z rodného Ruska a vydává se i se synem do vysněné Francie, kterou nekriticky a zaslepeně zbožňuje. Zklamaná uměleckými i životními neúspěchy vkládá veškeré naděje do svého syna. Je přesvědčena, že bude jednou slavný, a nevynechá jedinou příležitost, jak této slávy dosáhnout. Zapíše chlapce na balet, na housle, na šerm, střelecký výcvik, kursy společenského chování, na tenis... Když se takto vyčerpají všechny možnosti, smíří se matka s představou, že z jejího syna vyroste „jenom“ druhý Goethe, Tolstoj či Hugo. Sama shání obživu, jak se dá. Zřizuje módní salón, zprostředkovává prodej šperků, zařizuje pronájmy bytů, vyrábí klobouky, až nakonec se z ní stane úspěšná hoteliérka. Její schopnost přežít i ty nejzoufalejší situace je obdivuhodná. Svého syna zahrnuje takovou láskou, péčí a starostlivostí, že pak už nikdy nenajde bytost, která by ho milovala stejně.
Vysněná Francie však nepřijala matku se synem s otevřenou náručí, srážela je znovu a znovu, když už se zdálo, že něčeho konečně dosáhli. Teprve po předčasné kapitulaci Francie ve válce s hitlerovským Německem R. Gary náhle vystřízlivěl. Odletěl do Anglie – sloužil v té době jako letecký instruktor –, kde se zúčastnil zahraničního odboje jako pilot pod vedením generála de Gaulla. To už byla jeho matka stará a nemocná, přesto však od ní stále dostával patetické dopisy, které ho rozesmávaly a dojímaly, zároveň však chránily před skepsí a zoufalstvím.
Kdo přečte román Příslib úsvitu, pochopí, proč se celým dílem tohoto autora nese onen zvláštní teskný tón, proč Gary často píše o pocitu osamocenosti, o nedosažitelnosti lásky. O špatném uspořádání společnosti, která toleruje majetkovou, rasovou, národnostní, sociální i politickou nespravedlnost. O lhostejnosti společnosti vůči zranitelnému, křehkému jedinci, jehož jediným proviněním je, že není lhostejný.

Doslovem opatřila Drahoslava Janderová.
Přebal a vazbu navrhl Zdeněk Mlčoch.
Náklad 24 000 výtisků.