Rychlost temnoty

„Kdybych nebyl tím, kým jsem, kým bych byl?“ přemýšlí Lou. Lou Arrendale nevnímá náš svět stejně jako ostatní lidé. Je totiž autista, což v jeho případě znamená, že používat matematiku a analyzovat složité vzorce, se kterými by měl „normální“ člověk velké problémy, mu nečiní žádné potíže, zato jeho komunikace s okolím je velice omezená, tak jako u většiny lidí s touto diagnózou. Lou je specialistou na bioinformatiku a jeho vyjímečné schopnosti analýzy mu umožňují pohybovat se dobře jak v normálním tak autistickém světě. Avšak jeho svět se rozpadne v okamžiku, když farmaceutická společnost, pro niž pracuje, se rozhodne zbavit se drahé pracovní síly – autistů – a využít je k experimentům, které mají v základě změnit jejich mozky a přivést je k normalitě. Lou se celý život učil, že když se bude chovat normálně, bude dostatečně normální. Toto pravidlo mu umožňovalo přežívat ve světě normálních lidí. Nyní se obtížně rozhoduje, zda mu léčení pomůže nebo zda zničí jeho osobnost. Zároveň se Louovi snaží ublížit i někdo jiný, a Lou tak mnohem intenzivněji cítí, že jeho život i on sám se těmi nepříjemnými okolnostmi mění. Jak se zabývá problémem své osobnosti, je fascinován rychlostí temnoty. „Nevědění předchází vědění, budoucnost předchází přítomnost. Od této chvíle jsou minulost a přítomnost totéž, pouze leží v jiných směrech. Ale já jdu touto cestou a nikoli tamtou. Až tam dospěji, budou rychlost světla i rychlost temnoty stejné.“

Lou dochází k řadě poznání, o kterých dosud neměl ani tušení: může milovat, může studovat, může šermovat. V dětství, kdy ho lékaři zařadili do škatulky „autista“, se to všechno zdálo nemyslitelné.

Přemýšlivá, provokativní, pronikavá, nezapomenutelná, Rychlost temnoty je uchvacující výpravou do mysli autisty usilujícího proniknout do hlubokých otázek lidskosti a záležitostí srdce.