Anděl Esmeralda

Don DeLillo je znám především jako romanopisec – a to ne ledajaký: kupříkladu nejvlivnější americký kritik současnosti Harold Bloom jej neváhal označit za jednoho ze čtyř největších žijících amerických prozaiků (vedle Cormaca McCarthyho, Philipa Rotha a Thomase Pynchona). Anděl Esmeralda (The Angel Esmeralda, 2011) je ovšem DeLillova první sbírka povídek – a opět nikoli sbírka ledajaká: americká kritika i čtenářská obec se vesměs shodují, že se jedná o nejlepší autorovo dílo od přelomového románu Podsvětí (Underworld, 1997).
Kniha nabízí průřez spisovatelovou tvorbou od konce sedmdesátých let do současnosti. V jistém smyslu přitom může sloužit jako úvod do DeLillova světa, najdeme v ní totiž většinu autorových erbovních témat: odcizení, paranoiu, obavu či přímo děs z přetechnizovaného, odlištěného světa, složitost lidské komunikace, neurčitý pocit ohrožení atd. Typicky delillovský je i nenápadně rafinovaný způsob vyprávění a mimořádně působivý, zahuštěný, paradoxy nabitý jazyk. Oproti autorovým románům je tu ovšem jedno novum: většina povídek se vyznačuje jakýmsi snovým nádechem a prostupuje je – pro autora nezvyklá – melancholie.

Obsah:
První část
• Stvořený svět
• Projevy lidskosti ve třetí světové válce
Druhá část
• Běžec
• Akrobatka ze slonoviny
• Anděl Esmeralda
Třetí část
• Baader-Meinhofová
• Půlnoc v Dostojevském
• Srp a kladivo
• Hladová

Doslov „Anděl Esmeralda: Mystérium jazyka, vyprávění a otevřeného konce“ napsal Petr Onufer.
Přebal s použitím obrazu Pavla Brázdy a grafickou úpravu navrhl Libor Batrla.
Edice: AAA – Edice anglo-amerických autorů, svazek 124.