Cesta do Indie

Název svého stěžejního díla, Cesty do Indie, převzal Forster od Walta Whitmana. Zatímco však americký básník tak koncem 60. let 19. století pojmenoval skladbu oslavující otevření Suezského průplavu a vyjadřující naději ve sbratření lidí všech ras, u britského romanopisce bere na sebe téma možného porozumění mezi obyvateli různých kontinentů podstatně trpčejší a ironičtější podobu.
Tak jako na šachovnici postavil Forster proti sobě dva tábory: na jednu stranu povýšeneckou anglickou menšinu, na stranu druhou místní indickou elitu, reprezentovanou doktorem Azízem, muslimským chirurgem, který musí snášet ponižování ve vlastní zemi. Mezi nimi hraje svůj part liberální anglický učitel Fielding, jenž si za sympatie k domorodému obyvatelstvu vyslouží od svých krajanů podezřívavé opovržení.
Přestože Forsterův román v prvé řadě odhaluje lidsky nedůstojné koloniální praktiky, jeho poselství je mnohem obecnější – dotýká se možností a překážek komunikace nejen mezi příslušníky rozdílných národů či kultur, ale i mezi lidmi vůbec. Proto také bývá považován za významný mezník v dějinách britské literatury 20. století.