Dobrá naděje

Heinesenův čtenářsky nejúspěšnější román, odměněný Cenou Severské rady, je psán formou fiktivních deníkových záznamů dánského faráře Petra Borresena, který přijede na Faerské ostrovy, aby se zde ujal svého nového kněžského úřadu. Píše se rok 1669 a na Faerských ostrovech, jež jsou lénem německého parvenu Christoffera Gabela, oblíbence absolutistického krále Frederika III. , vládne útlak a bezpráví. Kromě toho zde vzkvétá pověrečná blouznivost, extaktická víra v nadpřirozené jevy a bytosti, a to nejen mezi prostým lidem, ale dokonce i ve vysokých církevních kruzích. Proti oběma zlům se Petr Borresen rozhodne bojovat, je však ve svém boji takřka osamocen a nejednou se zdá, že vše je definitivně ztraceno. Nepřátelé využijí jeho slabostí (rád si přihne a ženy mu občas projevují větší náklonost, než se na božího služebníka sluší), takže z žalujícího se málem stane obžalovaný. Nakonec je však přece jen učiněno spravedlnosti zadost. V Dobré naději, tak jako v celém svém díle, manifestuje Wiliam Heinesen svou víru v lidskou důstojnost a svobodu.