描述
Původně divadelní hra Matka Jana Antonína Pitínského vznikla v roce 1987 pro brněnský amatérský soubor Ochotnický kroužek, ve kterém autor působil také jako režisér. Hra s víceméně ironickým podtitulem „sociální drama“ se v průběhu více než dvaceti let stala hojně čteným titulem, uváděným s úspěchem i na profesionálních scénách. Přestože se režie ujal dramatik sám, premiéra Matky, která proběhne v Rozhlasovém jevišti, není rekonstrukcí původní inscenace.
Hra o tyranii v rodinném kruhu se odehrává na půdorysu nespecifikovaného, ale tušeného společenského převratu, po němž bude vláda svěřena do rukou „pracujícího lidu“. Podnázev „sociální drama“ má dvojí význam, jednak evokuje socialisticko-realistický typ dramatiky, zároveň je paradoxní ve vztahu k asociálnímu způsobu života, který ve skutečnosti vede tzv. normální dělnická rodina. Matka, běžně symbolizující blaho rodiny, je v Pitínského verzi karikaturou, trestající své blízké bizarními způsoby. Mučení hlady či uzavírání do skříně, jsou běžnými prostředky mezilidského spolubytí ženy, která se stane vůdčí postavou boje za spravedlnost. Mistrovská ironie, objevující se v protikladech, se objevuje i v celkové panoptikální atmosféře hry. V textu Matka je, kromě uměle vytvořeného jazyka, vzbuzujícího zdání „dělňáckého nářečí“, patrné autorovo okouzlení jarmarečním divadlem a groteskou. Záměrné odpsychologizování postav a jejich charakterová typologie, podporovaná i různorodou dynamikou řeči, působí patřičně v kontrastu série mordů a drastických činů, které provádí jeho postavy. Despotismus a psychologický teror matky, jichž se dopouští nejen vůči celé své rodině, díky tomu účinkují jako černý humor.
Hra o tyranii v rodinném kruhu se odehrává na půdorysu nespecifikovaného, ale tušeného společenského převratu, po němž bude vláda svěřena do rukou „pracujícího lidu“. Podnázev „sociální drama“ má dvojí význam, jednak evokuje socialisticko-realistický typ dramatiky, zároveň je paradoxní ve vztahu k asociálnímu způsobu života, který ve skutečnosti vede tzv. normální dělnická rodina. Matka, běžně symbolizující blaho rodiny, je v Pitínského verzi karikaturou, trestající své blízké bizarními způsoby. Mučení hlady či uzavírání do skříně, jsou běžnými prostředky mezilidského spolubytí ženy, která se stane vůdčí postavou boje za spravedlnost. Mistrovská ironie, objevující se v protikladech, se objevuje i v celkové panoptikální atmosféře hry. V textu Matka je, kromě uměle vytvořeného jazyka, vzbuzujícího zdání „dělňáckého nářečí“, patrné autorovo okouzlení jarmarečním divadlem a groteskou. Záměrné odpsychologizování postav a jejich charakterová typologie, podporovaná i různorodou dynamikou řeči, působí patřičně v kontrastu série mordů a drastických činů, které provádí jeho postavy. Despotismus a psychologický teror matky, jichž se dopouští nejen vůči celé své rodině, díky tomu účinkují jako černý humor.