ท่านหญิงแห่งทะเลสาบ

 Něco končí, něco začíná... Ukončení ságy příběhu O Geraltovi a Ciri ve mě vyvolává mnoho rozporuplných pocitů. Tato kniha se mi četla asi nejhůř z celé série. Nechci spoilerovat děj pro případ, že by někdo ještě nečetl. Přišlo mi, že postavy, které hrály poměrně velkou roli v předchozích knihách (Regis, Milwa, Cahir, Triss a další) jsou už pozapomenuty, v rámci děje nepotřební a proto odbyti. A to mě zklamalo. Mnoho pasáží bylo opravdu rozvleklých.Nejlepší část knihy je dle mého bitva u Brenny, kde POV přeskakuje mezi mnoha postavami a celá bitva je tak velmi realisticky vyobrazena. Zejména pak vsuvky s Rustym a zbytkem lékařského týmu. To bylo krutě surové.Emhyr byl pro mě překvapení.Linka Ciri/Geralt/Yennefer - zklamáníPo bitvě u Brenny je dost prostoru věnováno politikaření, což mi přišlo zajímavé, ale bylo toho až moc. V rámci světa máme obraz ucelený a vše vysvětleno do detailu. Válka nepřináší šťastné konce.Na závěr snad jen to, že nepředpokládám, že všechny postavy dočkají konce obzvlášť pokud je válka. Ale ukončení některých postav bylo vyloženě odbyto a zasloužili si víc. Proč se jim v knize nevěnovalo trochu více prostoru? Vždyť v předchozích dílech zaujímali poměrně velkou část děje a nakonec je jim v knize věnováno méně času než nějaké bezvýznamné Sladké kočičce, u které mi je úplně šumák, jestli přežije válku a jak dlouho bude žít po ní, jestli se vdá apod.Za mě je tento díl nejslabší z hlediska uspokojení. To se nedostavilo ani po zničení Vilgefortze, Bonharta a dalších. Dojmulo mě něco? Vlastně ne. Podvědomě jsem během čtení věděla, že co budu číst dál, se mi líbit nebude. Závěr si každý může přebrat jak chce. Jsem s ním spokojena? Nevím. Asi ne. Pociťuji rezignaci, smutek a vyčerpání jako naši hrdinové. A to asi bylo i záměrem. 

Damn, What a ride!