Emma

V dobách, kdy ženy bývaly křehké květinky a mladé dívky často interesantně omdlévaly, vytvořila Jane Austenová ve své Emmě hrdinku z jiného kadlubu. Když v útlém mládí ztratí matku a na otce, slabošského hypochondra, nelze spoléhat, ujme se psrávy věcí na rodném panství sama a nároky, které na ni nelehká situace klade, vypěstují v bystré dívce vlastnosti suverénního generála. Jen ona všemu rozumí, jen ona ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem ovšem kráčí od maléru k maléru a často pěkně zavaří i těm, kterým upřímně chtěla pomoci. Ale protože jí nechybí dobré srdce, časem zmoudří a pochopí, kde hledat v životě ty pravé hodnoty. Román zažívá v poslední době novou vlnu čtenářského zájmu. Je to snad tím, že dnešní ženy v jeho hrdince rozpoznávají předchůdkyni svého emancipačního úsilí o společenské uznání svých schopností i úskalí, jimž by se přitom měly vyhnout? Anebo je to prost tak, že ctnosti a noblesa doby minulé nám i dnes v podání tak dobré autorky, jako je Austenová, mají co říct? Kdoví.