Králova dcera

Alžběta z Yorku se jako jediná královna v anglických dějinách mohla pochlubit tím, že byla manželkou, dcerou, sestrou, neteří a matkou anglického krále. Toto imponující pokrevní příbuzenství však vysoce převážila její láska k vlasti.
Sedmnáctiletá Alžběta z Yorku, vášnivě oddaná milovanému otci a králi Eduardu IV., věřila, že si na smrtelné posteli přál zanechat Anglii v rukách spravedlivého panovníka, který toho bude hoden. Následník trůnu Eduard V. byl na vládnutí příliš mladý, a tak moc spadla do klína Alžbětinu strýci Richardovi z Gloucesteru, jemuž Alžbětina matka nedůvěřovala. Brzy se Alžběta začala obávat, že její víra je pošetilá. Za Richardova vládnutí totiž její rodina zažívala jednu pohromu za druhou – zesnulého otce prohlásili za bigamistu, z ní i ze sourozenců se stali levobočci, bratři zmizeli a nakonec se rozšířily zvěsti, že byli zavražděni. Přemýšlela, jak mohl otec důvěřovat člověku schopnému takových věrolomností.
Jedné osudové noci však Alžběta zažila otřes, který ji přinutil své předsudky přehodnotit.